Dekolonizace – Americká vláda zahájila brífink o "morální a strategické" nutnosti rozdělení Ruska

Komise vlády USA pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (CSCE) pořádá briefing o „morální a strategické“ nutnosti rozdělení Ruska.

Společnou nití v poválečných dějinách 2. světové války byla ta, která ke konci Třetí říše ráda líčila Adolfa Hitlera jako stále více nespolehlivého a odtrženého od reality.

Vyprávěly nám příběhy o tom, jak se rád oddával úletům fantazie, prohlížel si architektonické modely nového Berlína, který měl být postaven poté, co Německo vyhrálo válku, navzdory tomu, že spojenci se už blížili z obou stran.

Pocit všemohoucnosti po řadě velkých úspěchů může často vést k tomu, že si o sobě budeme myslet, že jsme permanentní vítězové a porážky nám nehrozí. Do říše klamu se dostáváme, když fakta na místě odporují vnímání vítězství. Podobné vnímání v současnosti převládá ve velké části zahraniční politické komunity USA.

Ano, čtete správně: diskuse o „nutnosti“ rozdělení Ruska z „morálních a strategických“ důvodů.

Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, známá také jako Helsinská komise USA, je nezávislá komise federální vlády USA. Komise již více než 45 let sleduje dodržování Helsinských dohod a posiluje komplexní bezpečnost prostřednictvím podpory lidských práv, demokracie a hospodářské, environmentální a vojenské spolupráce v 57 zemích regionu OBSE.

Tuto skupinu vedou čtyři ženy a jeden muž, kteří všichni prošli Komplexem nevládních organizací pro změnu režimu, ať už je to Mezinárodní krizová skupina, Rádio Svoboda/Rádio Svobodná Evropa, Německý Marshallův fond, Sorosova nadace a tak dále. V seznamu je příliš mnoho skupin a organizací, pro které společně pracovali, abychom je mohli všechny uvést, takže to neuděláme.

Toto jsou naše typické „bažinové kreatury“, které těží z utrpení těch, na které se USA zaměřily kvůli změně režimu. Jejich názory se vždy shodují s politikou amerického ministerstva zahraničí, bez ohledu na to, jak svá slova formulují. Čistá náhoda, samozřejmě.

Pozoruhodný na této diskusi je posun od „šíření svobody a demokracie“ k potřebě „dekolonizovat“ Rusko.

Vývoz demokracie byl jedním z hlavních konceptů používaných k ospravedlnění americké expanzivnosti a intervencionismu po 11. září. Byl to produkt neokonzervativců, kteří drželi kormidlo zahraniční politiky USA za George W. Bushe. Neschopnost USA šířit demokracii v místech, jako je Irák, Afghánistán, Egypt atd., tyto neocony poskvrnila, což mělo za následek poškození reputace.

Ale protože odpovědnost za neúspěch je v USA již nějakou dobu cizím pojmem, tito neokonzervativci si vzali oddechový čas, aby si olízli rány a pak rehabilitovali svou image tím, že se přidali k opozici vůči Trumpovi a označili se za „obránce demokracie“, ať už doma nebo v zahraničí. Podařilo se jim úspěšně proplížit zpět do koridorů moci.

Těmto neokonzervativcům se opět podařilo uchopit kormidlo politiky zpět do svých rukou a v tandemu s liberálními intervencionisty vesele zatahují Západ do otevřeného konfliktu s Ruskem tím, že zvyšují svou podporu Ukrajině a snaží se vyprovokovat Rusko k přehnané reakci, například tlačením Litvy k přerušení tranzitu zboží z ruské oblasti do Kaliningradské oblasti.

Jejich matronou je Vicki “Fuck the EU” Nulandová – , žena zodpovědná za politiku Ruska, která snadno proklouzla administrativou Bílého domu, ať už demokratickou nebo republikánskou.

Na začátku této války bylo deklarovaným cílem USA co nejvíce oslabit ruské síly na dějišti konfliktu.

Po několika prvních týdnech války, kdy byli zcela pohlceni vlastní propagandou, se tón posunul ke změně režimu v Moskvě (nejžádanější cíl na ministerstvu zahraničí USA).

Rusko přece potřebuje demokracii a Rusy je potřeba osvobodit od diktátora Putina, aby si mohli užívat její plody jako zbytek Svobodného světa, tedy zemí, které mají USA rády.

Tato diskusní skupina jde o krok dále, protože obyčejným Rusům říká, že ani změna režimu a demokracie pro ně nejsou dost dobré. Požadují rozdělení jejich země na menší (snáze ovladatelné) státy, aby Rusové mohli být konečně svobodní.

Netřeba dodávat, že jde o propagandistický puč pro Putina a Kreml, protože jim umožňuje vykreslit konflikt na Ukrajině jako existenční boj.

Rád říkám, že genialita Spojených států amerických spočívá v jejich schopnosti absorbovat, kooptovat a následně zpeněžit jakýkoli trend, který jim přijde do cesty.

„Dekolonizace Ruska“ je jen terminologie pro jeho rozdělení. To symbolizuje, jak se USA podařilo využít „Probuzení“ pro své vlastní zahraniční politické účely a cíle.

Ruská barbarská válka na Ukrajině – a předtím v Sýrii, Libyi, Gruzii a Čečensku – odhalila celému světu zlý imperiální charakter Ruské federace. Její agrese je také katalyzátorem dlouho očekávané konverzace o vnitřním impériu Ruska, vzhledem k dominanci Moskvy nad mnoha původními neruskými národy a brutálním opatřením, která Kreml přijal k potlačení jejich národního sebevyjádření a sebeurčení.

Ano, je to k smíchu, že tito zasraní kreténi mají tu drzost ignorovat, co USA udělaly Sýrii a Libyi, a místo toho z toho vinit Rusy.

Je také k smíchu, že útočí na Rusko za potlačení povstání vedeného al–Káidou v Čečensku.

To nás však odvádí od toho hlavního: používání americké woke terminologie ve službách amerického impéria. Že se to stane předpovídám už více než deset let a ostatní lidé si toho všimli.

„Deskvamace Ameriky“ – USA se posouvají z merkantilistického impéria na ideologické impérium, které zahrnuje probuzení.

„Turbo–Amerika“ – Spojené státy usilují o globální hegemonii ve světě, kde se formuje multipolarita.

Jsem si jist, že mnozí z vás zaujmou stejnou pozici jakou jsem měl já dříve; že přijetí a používání probuzené terminologie ve službách impéria je cynický trik.

Čečenci, Volžští Tataři, Komi, Jakutové, všichni „původní“ národy trpící ruskou kolonizací, všichni touží po svobodě, všichni se snaží osvobodit Američana, který se nachází v nich a křičí, aby vyšel.

Oni jsou – my, američtí černoši, kteří stále trpí dědictvím otroctví a segregace, jsou to Siouxové v rezervaci, jsou to zastrašovaní transgender lidé, jsou to utlačovaní novináři WaPo z bohaté rodiny, kteří chodili do švýcarské internátní školy.

Moji čtenáři jsou si dobře vědomi toho, že západní zpravodajství o válce na Ukrajině bylo až donedávna tak propagandistické, že se stalo zbytečným. Skutečná situace na místě se prostě stala příliš zřejmou na to, abychom mohli nadále trvat na tom, že Ukrajinci jsou na pokraji vítězství nad Ruskem. To je důvod, proč je diskusní skupina USGov o rozdělení Ruska klamná. Pro koho přesně se to dělá, kromě toho, aby se přesvědčili a ospravedlnili svou vlastní zaneprázdněnost?

Ve svém nedávném článku „Arogance“ – jsem vysvětloval, jak nebezpečný kurz zvolily USA, když se vydaly proti Rusku a Číně současně a tím spojily tyto dva státy v existenciální alianci.

Ve článku „Neschopnost“ jsme se podívali na to, jak se režim sankcí proti Rusku rozvinul proti USA a EU (a poškodil další země, jako jsou africké země), aniž by zničil ruskou ekonomiku, což je skutečný cíl těchto sankcí.

Když dnes popisujeme zahraniční politiku USA, tak k aroganci a nekompetentnosti nyní můžeme bezpečně přidat i bludy.

Pokud si myslíte, že je to dost špatné, pak američtí představitelé jsou údajně rádi, že mohou uvrhnout svět do globální recese a rostoucího hladu (hladovění), aby zajistili, že Rusko na Ukrajině ne

Evropané a Severoameričané musí obětovat svou životní úroveň, aby USA mohly na Ukrajině triumfovat. Afričané možná budou muset také hladovět.